Petr „Herdron“ Říha, v minulosti vydavateľ skvelého tlačeného časopisu Pařát, aktuálne majiteľ vydavateľstva Pařát Production, ktoré sa zameriava výhradne na česko-slovenskú scénu, a e-shopu Pařátshop, kde si fanúšikovia môžu zakúpiť za výborné ceny CD, LP, tričká domácich aj zahraničných kapiel, je človekom s naozaj originálnym prístupom a filozofiou ku všetkému, čomu sa v rámci svojich aktivít venuje. Priznám sa, že ma svojimi názormi a pravidlami inšpiroval aj pri definovaní 4 základných hodnôt, z ktorých vychádzame pri organizovaní benefičných koncertov pod hlavičkou Angelus. A veľmi ma teší, že sa nám podarilo dohodnúť s Petrom spoluprácu a na našich koncertoch bude možné si zakúpiť CD, vydané Pařát Production, a aj touto formou prispieť na dobročinné účely (vic info o spolupráci nájdete tu). V rozhovore sme nadviazali na našu debatu spred 4 rokov (link na starší rozhovor je tu) a prebrali aj kopec ďalších tém...
Aká bola tvoja cesta k metalu, stal si sa „metlošom“ už na základnej škole alebo až neskôr? Aký hudobný žáner je aktuálne tvoj najobľúbenejší, menil sa v čase tvoj hudobný vkus? Hral si niekedy v metalovej kapele alebo sa v tvojom prípade stal novinár a vydavateľ priamo z fanúšika?
Nejprve klasika starší kámoši, pak se to selektovalo na rockery, pankáče, heavy metalisty a ty, co preferovali nejtvrdší metal. Už nevím proč, ale ve svých 14-15 letech jsem začal vyhledávat tu nejextrémnější hudbu, jaká tehdy existovala. Takže přes NIRVANU, ORLÍK až k MAYHEM. Před cca. 20 roky bych ti řekl, že preferuji black metal, už dávno preferuji z mého pohledu ten nejlepší metal bez ohledu na styl a škatulkování. V metalové kapele jsem hrál jen chvíli, než jsem pochopil, že spolupráce s dalšími lidmi by nebylo nic pro mě. Víš jak, ty řeči po hospodách, jak zítra začneme a za rok dobudeme svět, byly krásný jen do vystřízlivění (smích). Nikdy se nenašel nějaký tahoun, který by tomu dával ještě víc než já. Většina se vezla, čekala… a víš jak to chodí. Už roky říkám, že hrát v kapele, tak s velkou pravděpodobností by mě vyhodili nebo já vyhodil je. Na hodně věcí v životě jsem pedant, preferuji čestnost, spolehlivost, cílevědomost - prostě méně mluvit a více dělat – a jen málokdy se v jedné kapele dlouhodobě sejdou dva muzikanti s podobnými vlastnostmi a podobnými názory nejen na hudbu. Na předpokládané točení sestavy a tak dále bych fakt neměl nervy. Proto jsem začal dělat zin, kde jsem se mohl maximálně spoléhat na sebe.
Pri rozhovoroch, ktoré si v Pařáte robil, si sa často venoval spomienkam na deväťdesiate roky, čo bol vraj u niektorých manažérov, s ktorými si rozhovor dohadoval, celkom problém, keďže oni chceli kapelu a ich nový album v prvom rade predať. Čo ťa na 90. rokoch minulého storočia tak fascinuje, v čom bol vtedy (metalový) svet podľa teba lepší? A ako na tieto „spomienkové otázky“ reagovali hudobníci, zvyknutí odpovedať dookola na otázky, týkajúce sa kompozičného procesu, nahrávania nového albumu, textov nových piesní či odlišností nového albumu oproti predchodcom?
Víš jak, na devadesátkách ti nepřipadalo nic moc zvláštní, protože jsi v té době žil. Teď máme rok 2026 a vzpomínáš, jak to bylo fajn, když ti bylo třeba krásných 18 a z dnešního pohledu jsi prožíval bezstarostné období. Myslím si, že metal v devadesátkách rozhodně lepší nebyl, ale byl jiný – méně kapel, méně všeho a super zážitky z časů, kdy jsme nepoužívali internet, AI a dokonce ani mobily. Jako vrátit bych ty časy nechtěl, ale rád na ně vzpomínám (smích). Reakce hudebníků na to, na co se ptáš, byly v pohodě, protože to většinou dopředu věděli a chtěli si o tom povídat. Bylo pro ně fajn na chvíli vybočit z denní rutiny (úsměv). Ty nudný promo rozhovory skoro každý bere nutný zlo, ale musí se tvářit, že je všechno v pohodě, nahodit dobrou náladu i když ji třeba nemá, protože je svým způsobem nebo dokonce opravdu v práci. Taky v práci klientovi neřekneš, ať jde do prdele, že na něho nemáš náladu (smích). Jen pár osobností má privilegium posílat novináře bez pardonu do prdele – třeba Glen Benton.
Tvojou prioritou bola vždy tlačená forma časopisu a Pařát sa vlastne nikdy nedostal do „digitálu“. Dokonca si kapelám alebo ich zástupcom (s ktorými si rozhovor dohadoval) vopred posielal informáciu, že tvojou podmienkou (aby si kapele venoval čas a ona za nič neplatila,) je to, že nebudú celé stránky dávať online na prečítanie (a platilo to aj pre kapely formátu SEPULTURA či NAPALM DEATH). A vraj nikto povedal nie... Mali občas neobvyklé požiadavky aj kapely? Stalo sa ti, že ste sa skrátka nakoniec na podmienkach nedohodli a z rozhovoru nebolo nič?
Tohle se zpočátku stávalo u některých těch řekněme významově menších kapel u mailových rozhovorů, že někdo nedodržel, co slíbil. Později už jsem si to sichroval a konkrétně SEPULTURA, NAPALM DEATH nebo významově velké kapely, tak takové rozhovory se domlouvaly přes zprostředkovatele, to znamená agenta, manažera nebo label manažera a tihle lidi jsou profíci. Pokud má někdo jinou zkušenost, já měl potom v těch pozdějších letech, třeba od roku 2015, štěstí na profíky. Pokud se některý slíbený rozhovor neuskutečnil v domluveném termínu, hledal se náhradní, aby to vyhovovalo oběma stranám. To je prostě o dost jiná liga než některý UG kapely, kterým pošleš otázky, několik týdnů čekáš a u toho čteš kýbl výmluv (úsměv). Jak říkám, později už jsem si sichroval i ty rozhovory s řekněme významově menšími kapelami, protože mě nebaví dělat zbytečnou práci. Hlavně mě nejvíc mrzelo, když někdo nedodržel slib nebo odpovědi po mailu vyloženě odfláknul. Ale takových negativních zkušeností jsem měl v posledních řeknu pěti letech existence Pařátu jen minimum a už jsem na ně rád zapomněl.
Viem, že si bol vždy alergický na to, keď ľudia Pařát porovnávali so Sparkom a podobnými médiami, ktoré fungujú na bežnom „obchodnom“ princípe a dá sa v nich zaplatiť za zverejnenie článku, rozhovoru, recenzie... V Pařáte sa nedalo kúpiť nič a „sponzormi“ boli samotní čitatelia, ktorí si kupovali časopis alebo tovar z Pařátshopu. Až do konca sa ti podarilo zachovať si nezávislosť. Máš vedomosť o tom, že by niekde inde na svete fungovalo na nekomerčnej báze médium s podobnou filozofiou? Podarilo sa ti vďaka vydávaniu Pařátu zoznámiť sa s novinármi či vydavateľmi s rovnakými názormi a prístupom k metalovej scéne?
Bavilo mě ze svého pohledu dělat originální metalový časák. Kdyby to bylo jednoduché, a ještě k tomu finančně zajímavé, tak šablonu Pařátu kdokoliv okopíroval. Neudělal to nikdo. Řekl bych, že žádný takový metalový časák, který v pravidelné dvouměsíční periodicitě vycházel přes 12 let, měl k tisícovce předplatitelů a tvořili ho nadšenci ve volném čase, nikde ve světě nevycházel ani v dobách největšího rozvoje metalových časopisů před nástupem internetu. Teď už žijeme v úplně jiné době. Jasně, díky Pařátu jsem se seznámil i s mnoha fanoušky, kteří vydávali metalové ziny, časopisy. Stále jsme v kontaktu ohledně různých vydání, nahrávek a podobně. Důvodem, proč tady vše funguje i v jednom člověku, je maximální spolehlivost. Žádný punk, že něco někdy až bude čas… Maximální možná profesionalita v amatérských podmínkách s tím, že nikdo není neomylný. Vše je taky o unikátnosti, exklusivitě. Nyní mě baví, že nikdo takto nedělá label, protože každý by to mohl jebat (úsměv). Pařát Productions není „jen o tom“, že vyjde nějaká nahrávka a nejdůležitější je hudba. Například k balení zásilek se snažím přistupovat maximálně důsledně, mnohokrát se stane, že už druhý den od zaplacení mají fanoušci balíky doma, protože nejsem líný ujet několik desítek kilometrů navíc přímo na depo Zásilkovny… a tak dále. Třeba mi to mnozí potvrdí (úsměv). Prostě se ke všemu snažím přistupovat maximálně spolehlivě a zodpovědně, jak bych chtěl, aby druhá strana přistupovala ke mně jako k fanouškovi.
V našom minulom rozhovore si sa vyjadril, že ti denne boli podsúvané desiatky kapiel na rozhovory, pričom mnohé o tom ani nevedeli, pretože im propagáciu zháňali za provízie rôzne agentúry. Väčšina týchto kapiel bola vďačná za akúkoľvek zmienku – rozhovor o troch či piatich jednoduchých otázkach len preto, aby niečo bolo, aby bola nejaká propagácia, lebo skrátka každá propagácia je dobrá. Kde ty osobne ako fanúšik čerpáš informácie o kapelách? Čítaš rozhovory na internete alebo v tlačených časopisoch? Pristihneš sa niekedy pri tom, že ťa ovplyvní „profesionálna deformácia“ a prestaneš čítať rozhovor kvôli tomu, že ide podľa teba len o „povrchné promo“?
Od vydání posledního čísla Pařátu v květnu uplynuly 4 roky a za tu dobu se můj přístup hodně změnil. Prostě je té nové hudby strašně, ale strašně moc, což ale bylo už i před lety (úsměv). Denně mi přichází třeba i desítky nových nahrávek ze všech koutů světa ve formě digitálního proma, které oficiálně vyjdou třeba až za měsíc, dva + co ten zbytek, který se ke mně ani nedostane. Tak 9 z 10 těch nahrávek už ani neotvírám, vystačím si s málem a nové nahrávky už poslouchám méně a méně. A také čtu méně a méně. Zato více poslouchám metalové podkásty, kterých je, hlavně v angličtině, plný internet. Tohle je cesta, kterou bych se vydal, kdyby mi bylo o takových 20 roků méně. Už žádný metalový časopis, ale nakoupil bych patřičnou techniku, naučil se ji ovládat, jezdil bych za muzikanty na koncerty, festivaly, do dostupných vzdáleností – a točil obsahy pro svůj podkást. Snažil bych se točit zajímavý obsah, kteří by si fanoušci předpláceli a tím mi umožňovali to dělat. Kdysi jsme zakládali ziny, ale časy se mění. Dnes je všeho přehršel, stačí si vybrat, cokoliv si pustit na YouTube… a je to skvělé poslouchat přímo ty muzikanty, jak to bylo, jak se co stalo a tak dále.
K (pre mnohých prekvapujúcemu) ukončeniu vydávania časopisu Pařát si sa vyjadril, že bolo nutné to rýchlo zastaviť a skončiť na vrchole, kým nebolo neskoro, pretože si (vzhľadom na zmeny v pracovnom živote) už nemohol časopisu dať takú kvalitu a starostlivosť, akú by si chcel, a nikto iný by tú prácu za teba neurobil. Rozhodol si sa pre novú životnú výzvu, pretože ďalší level vo vydávaní časopisu by bol už len full-time práca, inak by si to časovo nezvládal. Takže, hoci to znie zvláštne, Pařát nezabil neúspech, ako všetky iné médiá — zabil ho úspech. Pýtať sa na to, či tento krok neľutuješ, sa nebudem - odpoveď poznám (smiech). Nemáš však občas chuť vyspovedať nejakú kapelu, ktorú (napríklad aj vďaka novému albumu, ktorý pribudne v Pařátshope) objavíš. Je mi jasné, že už nevieš pokračovať v takej intenzite ako v minulosti, ale pár rozhovorov ročne by si zvládol, nie? V našom rozhovore z roku 2022 si spomenul, že chceš pokračovať v rozhovoroch so zaujímavými ľuďmi alebo kapelou, ktoré následne posunieš niektorému zahraničnému tlačenému metalovému časopisu, ale to sa asi neudialo...
S mnohými muzikanty si rád povídám jen tak, protože spoustu kontaktů stále mám, ale už se mi to nechce přepisovat (úsměv). Raději si při práci pustím nějaký ten podkást a poslouchám. Třeba před 20-30 roky rozhovor s MAYHEM ve Sparku, to byla událost, protože moc šancí, jak se k takovému rozhovoru dostat, nebylo, když jsi neovládal žádný světový jazyk, ale nyní, kdy je většina z nás digitálně gramotných a některý ze světových jazyků jsme se naučili, si můžeme přečíst rozhovorů k albu „Liturgy Of Death“ mnoho a mnoho z nich i poslouchat v rámci video rozhovorů. Přímo si povídat třeba s Attilou je super, ale když už s ním děláš z pozice fanouška třeba pátý rozhovor, tak se to začíná měnit v rutinu, protože na vše, co jsi chtěl vědět z historie MAYHEM, ses ho už ptal, tak ti zbývají hlavně otázky na to nové album (smích). Samozřejmě jinak na to budeš nahlížet, pakliže ten rozhovor budeš dělat v rámci svého zaměstnání. To ti bude fuk, prostě jdeš do práce dělat rozhovor s MAYHEM a co je víc? Konec Pařátu mezi lidmi dlouho rezonoval a dodnes je pro mě těžké vysvětlovat méně znalým, že Pařát nezabil neúspěch, ale úspěch. Jakkoliv to může znít hloupě, tak to tak prostě je. Na tehdejší úrovni toho časáku už prostě nešlo pokračovat dál se stejným týmem lidí, obsahem a tak dále. Pozor, tím nechci ani náhodou ukazovat na nikoho z těch, kdo pomáhali tvořit obsah Pařátu, že dělal málo nebo tak, jsem vděčný každému, kdo na Pařátu cokoliv udělal, ale asi chápeš, co tím chci říct. Pokračovat dál by pro mě znamenalo pokus (to slovo pokus zdůrazňuji) o posunutí toho časáku o level výš do světa opravdového metalového byznysu, a na to jsem nikdy neměl žaludek. To už by nebyli na titulních stranách THALARION, PHLEBOTOMIZED, V.A.R. - a kdokoliv, koho jsem tam chtěl. Ono je samozřejmě vždy něco jiného „být ten hlavní", mít vše na starost, mít za vše zodpovědnost a tak dále. Už dávno vím, že jsem měl vydávání Pařátu ukončit jubilejním číslem 100, avizovat to dlouho dopředu, oslavit to v červnu 2021 na Czech Death Festu a netlačit dál na sílu, ale to jsou ta kdyby.
Pred necelými 4 rokmi si avizoval, že máš v pláne postupne upravovať webové stránky Pařátu a Pařátshopu, pričom vydavateľstvo aj Pařátshop budú fungovať ďalej a budeš si vydávať reedície pre radosť na CD, MC aj LP a pripravovať aj originálny merch. Mal si dokonca rozpracované knihy. K reedíciám sa ešte dostaneme, zaujímalo by ma však, ako si pokročil s knihami? Je mi jasné, že sa budú venovať metalu – skús však, prosím, povedať o nich niečo viac.
Kniha o Pařátu nevyjde, protože už je na to pozdě. Můj plán byl vydat tu knihu rok po konci Pařátu, ale to se ukázalo jako nereálné. Což o to, já to nahrubo sepsané mám, ale co ten zbytek… Dělal jsem si srandu, že knihu dotáhnu do konce pouze tehdy, pokud si zlomím nohu a zůstanu pár týdnů doma, což ale reálně opravdu byla jedna z mála možností, ke které ale nedošlo (úsměv). Bylo by to krásné ty vzpomínky zhmotnit v knize, pořádné bichli, ale… Roky utíkají a při mém životním stylu je prostě nereálné se třeba na čtvrt roku prakticky zastavit. Aby taková kniha vyšla, to je tolik práce a finanční investice, že už si to raději ani nechci představit. A hlavně bylo by to jako prakticky se vším; skoro vše bych si musel udělat sám, aby nevznikaly další a další finanční náklady. Kolik lidí by to potom po těch letech ještě zajímalo? Proto dojde k jednoduššímu řešení, a sice až bude příležitost, vzpomínky namluvím do seriálu na YouTube. Ovšem kdyby měl někdo zájem knihu vydat, vše kolem toho zařídit a zaplatit, poskytnu mu zdarma autorská práva a výtisky pro sebe si zakoupím (smích).
Často zdôrazňuješ, že obchod ani peniaze pre teba nie sú priorita, na prvom mieste sú čestné a férové jednanie. Celý chod Pařátshopu zabezpečuješ sám po večeroch a nociach ako svoje hobby, nie ako zamestnanie. Ročne zabalíš niekoľko tisíc zásielok, smerujúcich prakticky do celého sveta. Koľko hodín denne v priemere spávaš (smiech)? A akým nehudobným koníčkom sa venuješ (ak ti teda popri práci, rodine a Pařátshope na nejaké ďalšie zostáva čas)?
Roky přibývají a neuděláš nic, už to zdaleka není, co bývalo (úsměv). Něco jiného je, pokud někdo bydlí ve městě, v paneláku – nebo na vesnici, v baráku, je sám nebo má rodinu. Pořád je co dělat. Nicméně v rámci volnočasových aktivit se celý život snažím dělat jen to, co mě baví, co obrazně řečeno unesu. Dávno pryč jsou vzdušné zámky a zkrátka po těch letech už tak nějak odhadneš, co zvládneš dělat kvalitně, spolehlivě – aby tě to pořád bavilo – a co už ne. Na to máš a na co už nemáš, nebo nechceš mít. Každý člověk to má posunutý jinak. Na nic si nestěžuju a jestli někdy dospěji do fáze života, kdy už mě Pařát Productions a Pařátshop nebudou bavit, nebudu stíhat být spolehlivý, tak splním všechny sliby, závazky a důstojně s čistým štítem to ukončím. Tak jednoduché to je. Co se týče hudby, vydávání metalových nahrávek, tak to třeba rozdělit do dvou pomyslných částí. Tituly pod hlavičkou Pařát Productions vydávám čistě pro radost. V první řadě pro svoji radost a pak mě těší, když z toho má radost i někdo další. Ta druhá pomyslná část je distribuce metalových nahrávek kapel z globálního hlediska, což už není vyloženě UG. Spolupracuji s několika zahraničními firmami a řeším především zahraničí, ale konkrétnější v tomto případě nebudu. Jelikož to není moje zaměstnání, pořád platí, že si nakládám na záda pouze to, co unesu, žádné předhánění se kdo víc a lépe. To s radost přenechám jiným. Největším problémem mého života je to, že den má pro každého pouze 24 hodin (úsměv), takže často i hledáš, bez čeho se obejdeš. U mě to jsou třeba sociální sítě, které pro Pařát mám, ale trávím na nich denně jen nezbytně nutnou dobu k tomu, abych fanoušky informoval, co je u Pařát Productions nebo na Pařátshopu nového. Opět nic a nikoho nezpochybňuji, ať je tam kdokoliv vysmahlej třeba deset hodin denně, je to jeho věc a jeho život. Jinak mým civilním zaměstnáním je práce v rodinné firmě u nás na vesnici kousek od Ostravy, kam si mimo jiné fanoušci Pařátu chodí vyzvedávat zásilky. Pracuji nejen hlavou, jak se říká, ale i fyzicky, velmi často jdu večer dělat Pařátshop, když už mám v nohách i víc než 20 kilometrů a v rukách natahaných stovky kil, aby si někdo nemyslel, že jenom sedím v kanclu a rozděluji práci, protože to k tomu svádí si to myslet (úsměv). Více informací zde.
Všetko v Pařátshope plynie podľa tvojich slov úplne spontánne, bez akejkoľvek obchodnej stratégie. Môžem potvrdiť, že v ponnuke nájdeme tituly, ktoré sa v inej distribúcii zháňajú len ťažko alebo za výrazne vyššie ceny. Ja som vďaka Pařátshopu objavil mnoho menej známych a kvalitných kapiel často z rôznych exotických krajín. Kvôli nižším cenám v Pařátshope väčšinou platí (vo svete obchodu neobvyklé) obmedzenie jedného kusu na objednávku. Tým sa snažíš eliminovať špekulantov. Akým spôsobom sa vlastne jednotlivé tituly dostávajú do ponuky Pařátshopu? Píšu ti vydavateľstvá či samotné kapely alebo zvykneš niekoho osloviť priamo ty? Asi nespisujte žiadne zmluvy, však (smiech)?
Na tohle neumím odpovědět konkrétně, protože je to pokaždé jinak, respektive to všechno je velmi individuální. S jedním tak, s druhým onak, se třetím nic a tak dále. Já v první řadě všechno kolem metalu dělám jako metalový fanoušek, což samozřejmě při tom objemu práce, kterou je třeba udělat, aby Pařátshop spolehlivě fungoval, není úplně normální (úsměv), proto se nedivím, když ke mně někdo přistupuje s počáteční nedůvěrou. Který metalový fanoušek by si nechtěl splnit svůj sen a místo vstávání ráno do práce se nějakým způsobem živit svým koníčkem. Já mám tu nevýhodu?, že jsem si musel vybrat, kterým ze svých hobby se živit (úsměv). Pařát už jsem v podstatě já sám, tak se to prostě vyvrbilo. Tady není kolektiv lidí, kteří ráno přijdou do kanclu Pařátu a odpoledne odchází z práce domů – tady je jeden člověk, který odpoledne přichází z práce domů a jde dělat mimo jiné i věci související s Pařátem (úsměv). Cokoliv v souvislosti s Pařát Productions nebo Pařátshopem kde uvidíš, že někdo dostal, zveřejnil… tak se to tam muselo nějak dostat, samo se to tam nedostalo, neudělalo, neposlalo, nezabalilo (úsměv). Pařát je pro mě radost ze života, ne obchod, takže nikoho za nic neplatím a dělám si hlavně to, co chci, co mi dává smysl, a tím není myšleno na prvním místě smysl finanční, jak to má nastaveno většina lidí. Proto asi nikoho nepřekvapím, když řeknu, že za 25 let jsem nesepsal smlouvu ani s jednou kapelou. Nebyl k tomu důvod. Nejčastěji vydávám nahrávky kapel, které už neexistují, nekoncertují, nebo koncertují jen sporadicky a skoro nikdo z těch lidí nemá zájem udělat pro to vydání v rámci reklamy něco víc, než během minuty sdílet leták na Fejsbuku. Tak to prostě je a s tím do toho jdu, kein problem.
Ak sa nemýlim, tak v poslednej dobe si pod Pařát Production vydal len jednu novinku a to album banskobystrických inštrumentalistov ABSTRACT „Monogram“. V ostatných prípadoch sa jednalo o reedície. Čím to je? Podľa čoho sa rozhoduješ, či vydáš nový album nejakej domácej kapely? Ak má niektorá slovenská metalová kapela zájem o vydanie albumu cez Pařát Production, aké podmienky musí spĺňať a ako má postupovať?
Jak pořád dokola říkám a opakuji, jsem v první řadě metalový fanoušek, zábava a radost na prvních místech, peníze na posledním. Ano, to se úplně neslučuje s nynějším světem, ani tím metalovým (úsměv). A o tom to hlavně je, o té pomoci, ne o vytváření byznysplánů. Když se řekne Pařát Productions, může to znít honosně, ale prostě to je jenom jeden člověk. Já těžím z toho, co buduji už 15-20 let intenzivně a budovat to nedá z mého pohledu ani žádnou větší práci – drtivá část úspěchu je 100% spolehlivost, zodpovědnost, férovost, rychlost, vytrvalost a takové ty vlastnosti – méně mluvit a více dělat (úsměv). Proto neplatím žádné reklamy – pokud je fanoušek na druhé straně spokojený, vrátí se, doporučí dalším. Jsem už dlouhou dobu na hranici svých časových možností, které chci této činnosti věnovat. Je to třeba jako u kapely – domluvíte se, že budete koncertovat 10 víkendů v roce a víc prostě ne, protože chceš ten čas trávit i jinak. Takže pokud se mi hudba líbí a kapela je v pohodě, nohama na zemi, žije v realitě a pochopí, že pomoc neznamená samozřejmost, rád navážu spolupráci. Budu rád za kontakt s takovými muzikanty, lidmi od kapel, určitě se mi ozvěte a třeba něco vymyslíme. Spolupráce s aktivními lidmi prostě žijícími v realitě, kteří chápou, že fyzický nosič je v dnešní době ve vnímání fanoušků až na posledním místě, a hlavně pro sběratele, kterým bych řekl, že už je v průměru tak padesát let. Těm samým, kterým před deseti roky bylo 40 a za deset roků bude 60 (úsměv). Mám někdy až hrůzu z toho, kolik old skul muzikantů žije ve svém egu pořád někde před dvaceti roky a jaké „podmínky“ na mě chrlí – jak z roku 2001. Vždycky rostu, když se dozvím, že kapela zaplatila za nahrávku sakumprásk třeba 100 tisíc (nahrávání, reklamy a prostě vše), všechny kolem za něco zaplatila a k tobě začne přistupovat jako že jsi srdcař a dělej pro nás zdarma, co nejvíc, protože na té desce jsme spolupracovali s „tím a tím“ (úsměv). Nejlepší je odpovědět, že se teda mohlo udělat o 200 CD a vinylů víc a „ten a ten“ mohli místo peněz dostat CD a vinyly, aby si je prodali a vydělali na tom víc (smích). Celkově mám radost ze všeho dobrého, třeba když narazím na super lidi z kapel, kteří mají nápady, jsou akční a dokážou mě motivovat k dalším a dalším metám a je z toho skvělá spolupráce na obě strany. Že to prostě není „jen“ o hudbě samotné, ale i o přístupu, o tom všem kolem. Raději si udělám radost a podpořím někoho, jehož nahrávku vnímám subjektivně jako horší, než z hlediska subjektivního pocitu lepší kapelu, kde mezi sebou bojuje několik eg nebo je tam úplně agro přístup. Teoreticky bych neměl problém vydávat x-krát více nahrávek a neřešit plno detailů, které řeším, věnovat se v metalu hlavně obchodu, ale proč? S nikým nesoupeřím a každému přeji jen to nejlepší, ať si plní svoje metalové sny, jako si je plním já, ať dělá vše podle sebe a je maximálně spokojený. Nechci jako vydavatel fungovat tak, že akorát někam pošlu logo na booklet, obal, zaplatím nějakou část výroby a dál už jenom prodávám. Takových nabídek chodí pořád dost a dost, ale já za každým vydáním hledám něco víc než tohle. Hudební nahrávky, tituly, můžeš ve fyzické podobě vydávat jako na běžícím pásu v jakémkoliv nákladu, formátu, designu a tak dále, fantazii se meze nekladou. Horší, až zaplatíš fakturu za výrobu, dovezou to fyzicky z výroby… co pak co s tím (úsměv)?
Reedície vydávaš priebežne, z tých najnovších spomeniem napríklad R.E.T. - Depression (30th Anniversary Edition), DISSOLVING OF PRODIGY „Štvanice“ a „Zlodějská světélka“, THALARION „Four Elements Mysterium“, MYSTERY „Desire“ (demo) či SCENERY „Continuity“. Niektoré vychádzajú na CD, niektoré aj na vinyloch. Si väčšinou iniciátorom vydania reedície ty alebo sa nebrániš ani zmysluplnej spolupráci v prípade, že sa ozve s podobným nápadom samotná kapela? Na čo všetko musíš pri procese vydania reedície myslieť, nenastáva napríklad problém pri autorských právach k hudbe či grafike? Zvykneš riesiť pri znovuvydaní albumov aj zvukové úpravy (remaster) alebo pridávanie bonusov alebo sa snažíš čo najviac priblížiť k originálnemu vydaniu?
Popravdě nevybavuji si, že by u Pařát Productions vyšla nějaká reedice na popud kapely. Zeptám se je zájem/není zájem a pokud zájem je, tak existuje možnost dodání kvalitních grafických podkladů, nějakých bonusových skladeb a tak? Většinou je to těžký boj dostat se k něčemu kvalitnímu, nejčastěji ze stran kapel ani není zájem, ale naštěstí mi pomáhá fakt skvělý grafik, se kterým jsme dělali magazín Pařát celých 22 let. Když je nejhůř, tak Mira Anxur dokáže jak se říká i z hovna uplést bič a nebýt jeho, tak některé tituly ani nevyšly. V minulosti, teď už je to jiné, protože vařit z vody už mě nebaví. Jistě, můžeš udělat úplně jednoduchý CD obal, složená dvojstránka, ale tímto směrem nechodím a jít nechci. Každá reedice u Pařát Productions má určitý grafický standard, vychází v rámci nějakého výročí, booklety jsou dvojjazyčně, jsou v nich vzpomínky moje a frontmana kapely, k reedicím dělám i trička, mikiny a zkrátka všechno má svůj řád, systém a hlubší smysl. I tohle u mě za posledních řekněme pár let prošlo velkým vývojem. Co se týče autorských práv, tak na některé nahrávky z dávných časů CZ/SK metalové UG skutečně stále vlastní autorská práva nějaký vydavatel, který je třeba před xx lety od někoho koupil a tak. Vlastně to působí docela úsměvně vzhledem k tomu, že online tu nahrávku lze poslouchat na x místech zdarma. Ale hlavním problémem, proč u Pařát Productions nevyjde něco, co by mohlo znovu vyjít v důstojnějším grafickém kabátu nebo dokonce poprvé oficiálně na LP, je nezájem druhé strany, stručně řečeno lenost. Začínám dělat až tehdy, pokud mám k dispozici grafický materiál na reedici, ze kterého se dá vymyslet nová, přesněji upravená grafika, a mástr nahrávky. Jestli remaster nebo ne, v tom má poslední slovo kapela. U reedic nejsem zastáncem nových frontcoverů, maximálně upravených, což děláme. Aby vycházely z původní podoby, ale na první pohled bylo jasné, že nejde o originál. Třeba jiné umístění loga, nápisu, sytost barev a tak dále.
Aký je tvoj názor na renesanciu vinylu ako formátu vydávaniu hudby? Z pohľadu kvality zvuku či grafiky sú LP nepochybne bezkonkurenčné, ale v dnešnom svete, ktorý praje najmä digitálu, ma dosť prekvapuje, koľko fanúšikov si kupuje vinyly (a viem, že mnohí z nich ani nemajú gramafón a sú to naozaj len „zberatelia“)...
Furt říkám vinyl je taková frajeřina, každá kapela ho chce, ale méně už kupuje (úsměv). Prodej CD oproti vinylům je úplně někde jinde, nehledě na vše další jako váha, rychlost balení a vše. Z pohledu vydavatele, pokud fakt nejsi jak se říká srdcař, fanoušek, sběratel, tak to je vlastně blbost vydávat na LP xx let starou nahrávku, která v CZ/SK reálně zajímá pár desítek sběratelů. Kdyby víc, už to dávno někdo vydal a počítal vydělaný love. Každý si v životě děláme radost, já čas od času vydám něco, nějakou svoji total srdcovku na LP, už dopředu vím, že si to koupí pár lidí, že v tom projedu tisíce a čas, ale chci to. Akorát to nemůžu dělat moc často (smích). Ale celkově vzato i v metalu jsou vinyly byznys jako kráva, a to nemluvě o mnoha firmách, které vinyly vyrábí nebo je od výrobce dodává k dalším zákazníkům. Já to hlavně v zahraničí taky roztáčím a ne málo, ale stejně jako třeba u koncertů – LP MARDUK, CANNIBAL CORPSE, OBITUARY a fůry dalších globálních metalových kapel, lidi skupují ve velkém stejně, jako ve velkém chodí na jejich koncerty. Některá alba jedou už i páté pressy, deset různých barev, a budou vycházet pořád dokola v různých edicích, protože o to je zájem. V CZ je to řekněme horší, pokud se nejmenuješ ROOT, MASTER´S HAMMER a podobně (úsměv). Většina kapel si vystačí s nejmenším počtem lisovaných kusů, domluví se s nějakým vydavatelem půl na půl. Výroba je u tak malých nákladů z mého pohledu zbytečně drahá, ale každého věc. Já takto nefunguji. Každé LP vydání u Pařát Productions vychází v nákladu 250 kusů a není to ten styl vydání půl na půl nebo ve víceru kooperací. Vydávám ze svého pohledu srdeční nahrávky a o některou bych se „rozdělil“ s jiným vydavatelem, jen kdyby byl do ní stejně zapálený fanoušek jako já (úsměv).
Spolu s hudobnými nosičmi zvykneš v rámci reedícií riešiť aj potlač tričiek s motívmi vydávaných albumov, čo je asi štandardný postup. Menej obvyklé však je, že okrem nich sa v ponuke Pařátshopu objavujú aj motívy zo starých českých filmov. Považuješ sa za fanúšika týchto legendárnych snímkov a takýmto spôsobom „uctievaš“ kultové postavy alebo celý nápad s vydávaním „filmových“ tričiek vznikol inak? Aká postava mala na tričku najväčší úspech a koho máš v pláne „zvečniť“ najbližšie?
Opět čistá radost ze života a jsem velkým fanouškem všech old filmů, ke kterým vychází trička. Je to čistě moje iniciativa, a protože to není žádný byznysplán, chtěl jsem ten projekt pojmout netypicky, nějak originálně, exklusivně. Už moc nedělám merch na sklad, ale především na předobjednávky. Předobjednávka filmového motivu začíná vždy desátého v měsíci a končí dvacátého v měsíci nebo nejbližší pondělí v 6:00 ráno. Během 11+ dnů je možné si motiv v Pařátshopu zarezervovat. Stručně řečeno: Během 11+ dnů ber, nebo nech být. Termín rozesílání je už do 5 dnů po ukončení předobjednávek. U vydání hudebních triček platí to samé. Vydání každého titulu (reedice) s logem Pařát Productions je pro mě jako pro fanouška a zároveň sběratele hudebních nosičů srdeční záležitostí, což je zásadní, abych pro tu nahrávku udělal i něco víc, než jen sdílel odkazy k poslechu online. Ke každému vydání vzniká také speciální tričko na zádech „s rodokmenem” a od roku 2026 také mikina zipovka s kapucí s logem kapely u srdce a frontcoverem nahrávky na zádech, abych si motiv na tričku a mikině mohl archivovat na věčné časy. Pouze k tomu konkrétnímu vydání na CD nebo LP. Jako rarita s konkrétními letopočty na zádech, pouze na časově ohraničené předobjednávky a pak už nikdy víc. Pokud se někomu tyto aktivity líbí, mám radost. Jako vždy platí staré otřepané, že se nelze zavděčit všem. Já se fakt považuji za prostě normálního metalového fanouška, nad nikoho se nepovyšuju, nad nikoho nemachruju, nikoho nepoučuji, jak by co měl dělat a tak. Tedy myslím si, že to tak je (úsměv). Jako každý člověk mám radost z toho, když si někdo udělá aspoň minutu čas na feedback a napíše třeba jen „díky“.
Na záver sa ešte dotkneme témy koncertov – na aké akcie chodíš najradšej? Uprednostňuješ malé klubové koncerty alebo väčšie open-airy? Dokážeš si 100%-ne vychutnať napríklad aj koncert s 3 domácimi (lokálnymi) kapelami? A aký máš názor na benefičné metalové koncerty?
Na metalové koncerty chodím už jen málo, v posledních letech jsem navštívil víc fotbalových utkání než metalových koncertů (úsměv). Máš řekněme volné sobotní odpoledne a večer, tak půjdeš na koncert nebo budeš chystat objednávky v Pařátshopu? Vyber si. Doby, kdy jsem každý víkend pařil po UG akcích, jsou dávno pryč. Častěji trávím víkendy s rodinou ať už doma nebo na výletech, v kině, na ne-metalových hudebních akcích. Nabídka všeho je prostě obrovská a den tak krátký. Každý dobrý skutek se cení a pokud ho i někdo ocení, svět je o chlup lepší místo. Snažím se lidem pomáhat au asi 25 let. Dělej dál to, co tě baví, buď šťastný, raduj se z dobrých skutků a dobrých, spolehlivých lidí kolem sebe.
Teším sa, že sa nám podarilo dohodúť spoluprácu medzi Pařát Production a Angelus koncertami. Naozaj si vážim tvoju podporu, vďaka ktorej dokážeme zvýšiť sumy, vyzbierané na dobročinné účely. Povedz, prosím, fanúšikom, ako bude táto spolupráca fungovať.
Tituly vydávané pod značkou Pařát Productions už v CZ/SK několik let neměním ani neposílám do jiných distribucí, přesněji měním jen výjimečně v pár kusech. Opět to souvisí s potřebou dělat věci neotřele. Neláká mě půlku nákladu tady v bývalé federaci poměnit, rozdat, aby ta vydání byla dostupná na xx místech, ba naopak. Žijeme v digitálním věku a kdo chce, ten si je může objednat v Pařátshopu, já mu je moc rád pošlu. Tím, že už s Pařátshopem několik let ani nejezdím prodávat na festivaly, natož klubové akce, Angelus je jediný, kdo má CD tituly z Pařát Productions v distribuci. Děkuji za tuto spolupráci a přeji mnoho skvělých akcí. V neposlední řadě děkuji za tento skvělý rozhovor. Mám velkou radost z toho, když mohu odpovídat na otázky do hloubky od fanouška, čtenáře Pařátu, který prostě ví. Děkuji za práci, kterou sis dal s přípravou na tento rozhovor, moc si toho cením, stejně tak tvojí práce, kterou s Angelusem děláš. Nesmím zapomenout poděkovat ani fanouškům Pařátu a Pařátshopu, sběratelům tvrděmetalových hudebních nosičů. Bez jejich podpory by to nemohlo fungovat.
Rozhovor pripravil: Vlado Lauko
Fotografie: Archív Petra Herdrona
