Sú z Prahy, je ich v kapele osem, hrajú folk metal, obohatený o rôzne ďalšie prvky a na koncerte vás zaručene „prinútia“ tancovať, headbangovať alebo si aspoň podupkávať do rytmu. Sme radi, že kapelu EWENAY môžeme privítať v zostave kapiel benefičného Angelus Festu (17.10.2026, KD Podlavice)! Odpovede na otázky boli kolektívnym dielom, tak si na úvod predstavme všetkých 8 členov kapely – pomôžeme si informáciami z oficiálneho webu https://ewenay.eu:
Johnny je textár a growler, medzi jeho obľúbené kapely patria AMON AMARTH, KALMAH, BE´LAKOR a SHYLMAGOGHNAR. Vítek je spevák (čistý spev), pomáha aj s organizáciou a dopravou kapely. Má veľmi široký hudobný záber od folku cez metal až po pop a elektroniku. Medzi jeho vzory patria napríklad Tommy Karevik, Michael Kiske či Roy Khan. Martin je zakladateľ kapely, gitarista a hlavný skladateľ, k metalu ho priviedol zosnulý Alexi Laiho z CHILDREN OF BODOM. Michael je gitarista a spoluzakladateľ kapely, stará sa o grafiku, vizuál a fungovanie skupiny. Vyrastal na kapelách ako JUDAS PRIEST, NIGHTWISH, HAMMERFALL či CHILDREN OF BODOM. Kotě je basgitara s výrazným záujmom o moderný progresívny metal, medzi jeho vzory patria Victor Wooten, Steve Harris a Cliff Burton. Dominika je spoluzakladateľka kapely, hrá na husle, je to folk-metalová fanynka, má rada SALTATIO MORTIS a DREADNOUGHTS. Anie je speváčka a zároveň huslistka, prichádza z folkového prostredia a hudobne má mimoriadne široký záber od LINKIN PARK až po Avril Lavigne. Marios je grécky bubeník pochádzajúci z Heraklionu. Má rád progresívny rock a metal.
Kapela EWENAY vznikla v roku 2016 - najprv to bol vraj len nápad, potom množstvo nervov a prekážok a nakoniec z toho vznikla osemčlenná partia. Povedzte nám o tom viac – koho nápad, aké prekážky? Spomeniete si na úplne prvú skúšku, skladanie prvej skladby, prvý koncert?
Základy položili Martin, Michael a Dominika. Martin měl v hlavě představu folk metalu se smyčci a více zpěváky a postupně tím nakazil i ostatní. Jenže od nápadu ke kapele je dlouhá cesta – sehnat lidi, kteří umí hrát na housle nebo violu a zároveň je baví metal, není v Česku úplně jednoduché. A když vás je nakonec osm, máte osm prací, osm diářů a osm názorů na každou drobnost. Sestava se za ty roky několikrát proměnila, než jsme se dostali k té dnešní. Na první zkoušku vzpomínáme hlavně jako na jeden velký chaos (úsměv). Dlouho nebylo jasné ani jméno kapely, ani to, jaké folkové nástroje nakonec budeme mít. První skladby vznikaly dost živelně přímo ve zkušebně, ale ten pocit, když to poprvé „zahučelo“ dohromady se smyčci, nám zůstal dodnes.
Hudobníci často tvrdia, že dobrá pieseň musí prenášať resp. vytvárať emócie – musí ťa rozveseliť, rozplakať, nahnevať, upokojiť, len ťa nesmie nechať chladným... Čo konkrétne hľadáte v hudbe vy a čo chcete vyvolať svojou tvorbou u fanúšikov?
Jsme parta, která se ráda zasměje, a na koncertech se pořádně vyřádíme. Máme v repertoáru plno energetických „párty“ songů a nejvíc nás těší, když fanoušci skáčou a blbnou s námi. Nejlepší zpětná vazba je zpocený kotel a lidi, kteří odcházejí ochraptělí. Úplně ale nezůstáváme jen u folkových songů „o pivu“. Johnny píše i temnější texty – o smrti, úpadku nebo bojích, které člověk svádí sám se sebou – a právě ten kontrast mezi melancholií a divokou zábavou nás baví. V hudbě hledáme hlavně melodii, která se člověku dostane pod kůži, a k ní energii a atmosféru. A chceme, aby lidi u nás nezůstali chladní – klidně ať se dojmou u jedné písničky a u další ať rozbijou pogo.
Vo svojej hudbe kombinujete folk metal s prvkami moderného metalu a metalcoru. Počuť u vás tvrdé gitarové riffy spolu s husľami, violou a ďalšími nástrojmi. Inšpiračnými zdrojmi sú u vás okrem metalu a folku aj balkánska, klasická či elektronická hudba. Aký je váš recept na to, aby z toľkých rôznych vplyvov nevznikol „nestráviteľný guláš“ a chaos, ale aby všetko do seba vhodne zapadalo? Zložiť tvrdú, chytľavú a súčasne po technickej stránke kvalitnú skladbu a navyše sa odlíšiť od legiend ako ELUVEITIE či ENSIFERUM určite nie je jednoduché...
Nemyslíme si, že bychom nějak tlačili na to, abychom se za každou cenu odlišili. Martin má velký záběr, co se týče žánrů, a vzhledem k tomu, že folk metal prvoplánově neposlouchá, objevují se u nás rozdílné prvky celkem přirozeně. Recept? Melodie je král. Ať je tam balkánská melodie, klasický motiv nebo metalcorový breakdown, musí to sloužit písničce, ne jen ukazovat, co umíme. A když nás je osm, každý nápad projde osmi filtry – co nefunguje, dřív nebo později vypadne. I vokály bereme jako další nástroj a všechno skládáme dohromady tak, aby to fungovalo jako celek. Srovnání s ELUVEITIE nebo ENSIFERUM nás samozřejmě těší. Snažíme se ale nezůstat jen v téhle škatulce a máme radost, když za námi po koncertě přijde nadšený posluchač s tím, že u nás slyšel i něco úplně jiného.
Mark Jansen (EPICA) si ohľadom inšpirácie položil rečnícku otázku: „Pochádza z nás alebo nami len prechádza?“. A doplnil, že si myslí, že inšpirácia je kozmickou energiou, ktorá prechádza umelcami a oni sa ju snažia preložiť do hudobného jazyka. Vesmír je plný energie, ktorá neustále mení formu – keď páliš drevo, vzniká teplo a s hudbou je to podobné – umelca sa dotýka nejaká energia a on tvorí. Toto poznanie vraj pomáha udržať na uzde svoje ego, keďže hudobník nemôže mať pocit, že je „king“, keď vytvorí skvelú skladbu, pretože je vlastne len v pozícii „prenášača“. Ako to vnímate vy?
Krásná myšlenka a něco na tom určitě je. Často se stane, že nápad prostě přijde – ve sprše, v autě, cestou z práce – a člověk vlastně neví odkud. U nás ta energie většinou „prochází“ hlavně Martinem a my ji pak ve zkušebně společně trochu přetavíme do podoby, která sedí celé kapele. A co se týče ega – to u nás drží na uzdě spíš to, že nás je osm. Kdo by se začal cítit jako king, toho ostatní velmi rychle a s láskou vrátí na zem (úsměv).
Ako už bolo spomínané, hlavným skladateľom je gitarista Martin. Zvykne priniesť na skúšku hotovú skladbu alebo ju kapela dotvára spoločne? Ak platí druhá možnosť, tak ktorá skladba prešla počas tvorby najväčšou premenou? A ak by ste mali novému poslucháčovi odporučiť jedinú skladbu EWENAY ako vstupnú bránu do svojho sveta, ktorú by ste vybrali a prečo práve tú?
Martin obvykle pošle hromadu skoro dokončených songů a ty, které se nám líbí, vybereme. Máme songy, které vyžadovaly jen drobné změny, třeba v nehratelných prstokladech (to si každý muzikant doladí sám), ale máme i song, se kterým se pereme už dva roky – kecá do toho každý z nás a pořád nám nepřijde dokonalý. Jeho název si zatím necháme pro sebe, ať nás to ještě víc nestresuje. Jako vstupní bránu bychom doporučili skladbu „Skudrinka“ – je to naše zatím poslední vydaná věc, je v ní slyšet folk, metal i naše radost z hraní a na koncertech u ní lidi pokaždé šílí.
Vaša diskografia nie je zatiaľ veľmi rozsiahla: demá „Sunrising“ (2019) a „First Mountain“ (2020), EP „Death Harvest“ (2022) a single „Decaying Homestead“ (2022) a „Skudrinka“ (2024). Ako by ste charakterizovali váš hudobný vývoj od prvej skladby po zatiaľ posledný singel? A kedy sa dočkáme plnohodnotného albumu?
Začátky byly rozhodně víc folkové. V kapele byl violista, který si představoval zmetalované lidovky trochu ve stylu SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY. S ním vznikly první dvě skladby – „Sunrising“ a „Skudrinka“ – které jsme splácali ve zkušebně. Pak se do skládání opřel Marťas a teď se budeme opakovat: začal přidávat corové rytmy, víc tvrdosti a modernější zvuk. Hodně jsme se posunuli i v produkci a v práci s vokály – dnes má čistý zpěv i growl svou jasnou roli. Plnohodnotné album zatím v plánu nemáme – na to nám chybí hlavně čas. Navíc máme pocit, že dnešní publikum víc ocení pravidelný přísun singlů a EP-ček, díky kterým na kapelu nezapomene. A to je cesta, kterou se chceme vydat.
Pristavíme sa pri EP „Death Harvest“. V recenziách sa objavilo prirovnanie vašej kapely k dnes už neaktívnym CRUADALACH a pochvalu si vyslúžila aj dvojica vokalistov, ktorých výkony boli označené za nadštandardné v rámci českej scény. Ocenenie si tiež vyslúžila pestrá inštrumentácia, vrátane huslí, violy, gitár, basy a bicích – celkovo kapela pôsobí ako „dobre namazaný stroj“. Celkovo vraj znie debut nezvyčajne zrelo, ponúka silné melódie, temnejšiu atmosféru, hravosť aj tvrdosť a naznačuje veľký potenciál ďalšieho rastu kapely. Súhlasíte s takýmto hodnotením a sledujete, čo o vás píšu recenzenti resp. bežní fanúšikovia? A čo robíte pre to, aby ste sa dostali čo najviac do povedomia a pribúdalo podobných reakcií?
Recenze sledujeme a rozhodně nás velmi těší. Srovnání s CRUADALACH je pro nás velká poklona, tu kapelu máme rádi. Párkrát jsme měli štěstí si s nimi zahrát a vždycky to byly skvělé večery. Věříme sice, že by kapela mohla mít potenciál, ale na dření se do popředí nemáme moc kapacitu – ani časovou, ani mentální. Hrajeme hlavně proto, že nás to baví, a netlačíme na to, abychom se dostali mezi hvězdy. Všechno si děláme sami, bez labelu a bez agentury – Michael se stará o grafiku a vizuál, ostatní o sociální sítě, organizaci a domlouvání koncertů. Nejlepší propagací je pro nás pořád hrát živě, kdekoli to jde, a dělat dobré koncerty. Lidi, kteří se u nás jednou vyřádí, pak přivedou kamarády.
Na Slovensku sú v rámci undergroundu najpopulárnejšie extrémnejšie žánre (thrash, black, death), folkmetalová scéna nie je u nás až tak rozvinutá. Aká je z tohto pohľadu situácia v Česku? Evidujem EMERALD SHINE či WOLFARIAN, aké ďalšie české folkmetalové by ste nám dali do pozornosti?
Co se týče folk metalu, je u nás poslední dobou dost mrtvo. V českém undergroundu hodně jede black a thrash, folk metal se tam moc neuživí. Pár kapel ale pořád drží prapor nahoře a jsme rádi, že postupně přibývají i nové. I to je jeden z důvodů, proč se chceme vymanit z čistě folkmetalové přihrádky.
Čítal som, že ste koncertovali na rôznych zaujímavých miestach, napríklad aj v bývalej raketovej základni a boli ste tam oblečení v postapokalyptických kostýmoch, ktoré ste si pripravili špeciálne na toto vystúpenie. Ako vyzerá štandardne vaša príprava na koncert? Aké vaše vystúpenie považujete zatiaľ za najvydarenejšie a aké skončilo zatiaľ najväčší „prúserom“?
Standardní příprava je vlastně dost nudná: zkouška, kontrola presetů v Quad Cortexu, balení kabelů a smyčců a kontrolní seznam, aby se na nic nezapomnělo (stejně se vždycky na něco zapomene). Na speciální akce, jako byla ta raketová základna, si rádi připravíme něco navíc – kostýmy, výzdobu, cokoliv, co dotvoří atmosféru. Koncerty děláme hlavně tak, abychom si je sami užili, a doufáme, že je to vidět! Nejvydařenější? Jednoznačně Masters of Rock! Hrát na tak velkém a legendárním festivalu pro nás byl splněný sen a odezva lidí byla neuvěřitelná. Největší průšvih byl asi, když jsme otevírali velký festival v Německu. Kvůli rozkopaným silnicím jsme dorazili asi 10 minut před začátkem zvučení a do toho se nám pokazily vysílačky pro smyčce. Nálada hrozná, nervy napnuté a pod pódiem asi pět lidí. Velký obdiv ale patří bedňákům i zvukaři, protože nám se vším pomohli – stavba pódia i se zvučením trvala 20 minut a nakonec jsme začali jen o minutku později.
Vaším „domovským stánkom“ je vraj v pražský klub Vagón. Predstavte nám, prosím, ten klub, čím je špecifický a prečo sa vám tam hrá najlepšie? A ako celkovo hodnotíte situáciu na pražskej metalovej scéne? Predpokladám, že pre fanúšikov je tam veľa možností „kultúrneho vyžitia“ a na území hlavného mesta pôsobí veľa kapiel najrôznejších štýlov...
Právě tam jsme začínali. Lidé jsou zvyklí chodit na „Keltské úterý“, kde Vagón dává prostor i novějším kapelám. Několikrát se nám stalo, že za námi po koncertě přišli lidé, kteří nás vůbec neznali – přišli prostě na náhodný úterní koncert. Je to klub s atmosférou, kde je publikum blízko a má otevřenou hlavu, a to je pro kapelu, jako jsme my, k nezaplacení. Pražská scéna je pestrá a možností je tu opravdu hodně – což je výhoda i nevýhoda zároveň. Kapel i koncertů je spousta, takže o publikum se člověk musí trochu prát. Na druhou stranu se tu dá kdykoliv zajít na něco dobrého a scéna se navzájem docela podporuje.
V minulom roku ste vystupovali na už vyššie spomínanom veľkom open-air festivale Masters Of Rock či menšom slovenskom Burn Feste (Sereď), máte za sebou už aj vystúpenie v Poľsku a samozrejme mnoho koncertov v Česku. Okrem tradičných metalových akcií máte skúsenosti aj s podujatiami, ktoré sa zameriavajú na historické rekonštrukcie bitiek resp. aj iné formy umenia. Stretli ste sa s nejakými neobvyklými reakciami zo strany nemetalového publika? Predpokladám, že hodnotenia typu „celkom pekná muzika, keby tam ten týpek „tolik neřval“, ste už počuli (smiech)...
Zajímavé jsou reakce dětí. Třeba na té bitvě nás bavila jedna asi tříletá holčička, která se v růžové mikině objevila v kotli hned na našem prvním koncertě. Šermíři tam okolo ní pogovali a ona byla úplně u vytržení. Je super pozorovat, jak se každý rok vrací a paří čím dál víc. A ano, „pěkná muzika, kdyby ten týpek tolik neřval“ jsme slyšeli víckrát, než by Johnny rád přiznal (úsměv). Byly ale i akce, kde stejnou čočku schytal Vítek. Zjistili jsme, že naše hudba funguje na obou stranách: na jemnějších akcích publikum rozskáčeme – lidi poslouchají čistý zpěv a smyčce a zbytek překousnou. A na death/blackových festivalech zase rozbijeme sled podobně znějících kapel a lidé (snad) překousnou Vítka (úsměv). Všude to ale většinou končí tím, že lidi podupávají do rytmu. Nemetalové publikum je často nejvděčnější – housle a melodie je chytnou a growl pak berou jako součást balíčku.
Podľa „názoru“ Copilota AI EWENAY pôsobí ako veľmi komunitne orientovaná kapela, kde je dôležitá nielen hudba, ale aj osobné vzťahy medzi členmi. Na oficiálnom webe je vidieť dôraz na humor, priateľskú atmosféru a rozmanité hudobné korene členov. Práve kombinácia folkových nástrojov, ženského hlasu, mužského čistého spevu, growlu a moderných metalových vplyvov odlišuje EWENAY od mnohých klasických folk-metalových kapiel v Česku. Súhlasíte s týmto vyjadrením? Predpokladám, že v 8-člennom kolektíve dochádza k rôznym zábavným, ale aj náročným situáciám, tak by ma zaujímalo, ako riešite konflikty a nezhody a kto je v kapele hlavný „šéf“, ktorý má právo na finálne rozhodnutie.
S tím se dá jen souhlasit, Copilot tentokrát netrefil vedle (úsměv). Jsme v první řadě parta kamarádů a kapela je pro nás i způsob, jak spolu trávit čas. Kombinace Vítkova čistého zpěvu a Johnnyho growlu je spolu se smyčci něco, na co jsme hrdí a co nás asi nejvíc odlišuje. Konflikty samozřejmě jsou, v osmi lidech to jinak nejde. Řešíme je hlavně tak, že si to řekneme narovinu, ideálně u piva, a jdeme dál. Hlavního šéfa nemáme – role jsou spíš rozdělené podle oblastí: po hudební stránce má hlavní slovo Martin, o vizuál a chod kapely se stará Michael, Vítek řeší organizaci a dopravu. A když se nemůžeme dohodnout, hlasujeme.
Spojenie čistého spevu Vítka a growlu Johnnyho patrí k vašim najväčším prednostiam. Ako prebieha tvorba vokálnych liniek a kto rozhoduje, ktorá časť bude spievaná a ktorá growlovaná? Ako riešite živé vyváženie čistého spevu a growlu? Máte presne rozdelené frekvenčné priestory a efekty pre oba hlasy, alebo sa spoliehate najmä na prirodzený kontrast medzi Vítekovým melodickým prejavom a Johnnyho growlom?
Johnny: Texty píšu já, takže obvykle přináším hotový text s představou, kde by měl být growl. Zbytek pak ladíme společně – zkoušíme, co kam sedí.
Vítek: Logika je vlastně jednoduchá – agresivnější, údernější pasáže patří growlu, melodické refrény a části, které mají nést emoci, čistému zpěvu. A do toho máme ještě Anie, takže je s čím si hrát. Nejlepší momenty vznikají, když se hlasy proplétají nebo si odpovídají.
Naživo se spoléháme hlavně na přirozený kontrast obou hlasů, ale samozřejmě má každý svůj kanál a jiné nastavení – čistý zpěv potřebuje víc prostoru a efektů, growl je sušší a víc „in your face“. Zbytek je pak na zvukaři, se kterým se to snažíme vždycky předem probrat.
Ako pristupujete k aranžovaniu huslí a violy v mixe? Snažíte sa, aby sláčiky fungovali ako samostatná melodická vrstva, alebo ich skôr používate na zahustenie gitarových harmonizácií a vytváranie atmosféry? A aký máte recept na zvučenie, aby pri živých vystúpeniam gitary „neprebili“ ostatné hudobné nástroje?
Smyčce jsou sice výrazný melodický prvek, ale rozhodně nemají prim pořád. Jak říkáte, jsou místa, kde tvoří vysloveně podkres. Snažíme se, aby každý nástroj měl svou chvilku na slunci – a hlavně aby každá naše písnička zněla jinak. Pokud jde o živý zvuk, postupně ladíme ekvalizaci všech nástrojů. Pořád máme co zlepšovat, ale oproti prvním koncertům jsme zvukařům rozhodně ušetřili spoustu práce.
Aké ladenia a aparatúru momentálne používajú Michael a Martin? Zaujímalo by ma, či je váš modernejší, mierne metalcorový zvuk výsledkom sedemstrunových gitár, nižších ladení alebo najmä spôsobu produkcie a vrstvenia gitár.
Michaelova sedmistrunka je laděná v A standard a Martinova barytonka v drop G. Zvukovým jádrem pro kytary i smyčce je Quad Cortex – jeden bez problémů utáhne všechny 4 nástroje najednou. Ten modernější zvuk je tak kombinací všeho: nízkých ladění, rozšířeného rozsahu a toho, jak kytary vrstvíme a jak jim necháváme prostor vedle smyčců.
Akým smerom sa bude vyvíjať vaša muzika v budúcnosti? Skladba „Skudrinka“ naznačuje balkánske a folklórne vplyvy. Plánujete ešte viac experimentovať s rôznymi národnými folklórnymi tradíciami? Máte nejakú „stratégiu“ do ďalších rokov alebo nechávate veciam voľný priebeh a sami ste zvedaví, kam vás vaša kreativita zavedie?
Žádnou velkou strategii nemáme a upřímně jsme sami zvědaví, kam nás to zavede. Hodně záleží na tom, co Martina zrovna chytne – a protože poslouchá všechno možné, může to být cokoliv. „Skudrinka“ ukázala, že nás balkánské vlivy baví, takže je dost možné, že se k nim ještě vrátíme. Stejně tak můžeme sáhnout po jiných folklórních tradicích, anebo naopak nacpat folkové nástroje do úplně jiného subžánru. Jediné pravidlo je, že nás to musí bavit hrát.
Aké máte plány na najbližšie obdobie a na čo sa môžu tešiť fanúšikovia, ktorí sa prídu pozrieť na vaše vystúpenie na benefičnom Angelus Feste (17.10.2026, KD Podlavice)?
Nejbližší období se točí hlavně kolem nového EP, ze kterého by snad ještě letos měla vyjít první ochutnávka. Na Angelus Festu se můžete těšit na pořádnou dávku energie, housle, souboj čistého zpěvu s growlem a samozřejmě i na nové skladby. A protože jde o benefiční akci, je to dvojnásobný důvod přijít – zapaříte si a ještě pomůžete dobré věci. Na Slovensku se nám vždycky hrálo skvěle, tak doufáme, že to v Podlavicích pořádně rozjedeme!
Rozhovor pripravil: Vlado Lauko
Fotografie: Martina Tětková a archív kapely
