Jednou z najvýznamnejších osobností českej metalovej scény je nepochybne Bronislav “Bruno” Kovařík. Bruno v 80-tych rokoch minulého storočia stál pri zrode deathmetalovej legendy KRABATHOR a stále je hudobne aktívny s kapelou HYPNOS. Obe zoskupenia, v ktorých pôsobil, sa dokázali presadiť nielen v rámci českej a slovenskej scény, ale boli - a stále sú - úspešné a známe aj v širšom európskom regióne. Práve HYPNOS je jednou z dvojice prvých zahraničných hostí Angelus festu a pri tejto príležitosti som mal možnosť položiť Brunovi pár otázok na hudobné i nehudobné témy.
Nedá sa mi inak, na úvod ti jednoducho musím položiť pár otázok aj na tému KARABATHOR. Dôvod je prostý, KRABATHOR bola pre mňa veľmi dôležitá kapela, nakoľko ma priviedla k tvrdším odnožiam metalovej muziky. Mám v živej pamäti 2 koncerty z deväťdesiatych rokov - prvý v Banskej Bystrici v kultúrnom dome Podlavice a druhý na festivale, na ktorého názov si už nespomeniem, na amfiteátri v Prešove. Je to už pár desaťročí a za sebou máš odvtedy stovky koncertov. Napriek tomu, keď sme prehodili pár slov na koncerte v rámci tour s VADER v roku 2012 v B. Bystrici si ma dosť prekvapil, lebo si si "kulturáčik" v Podlaviciach pamätal. Ako si v súčasnosti spomínaš na obdobie deväťdesiatych rokov, kedy KRABATHOR svojím nekompromisným death metalom valcoval kluby a festivaly nielen v strednej Európe?
Vzpomíná se na to dobře, protože KRABATHOR byl v té době na vzestupu a každá další sezóna byla lepší než ta předchozí. Poslední roky, které jsem strávil v sestavě, jsme absolvovali několik evropských turné po boku například CANNIBAL CORPSE, GRAVE nebo MALEVOLENT CREATION, což kapelu pořád nakopávalo. Vydali jsme velmi příznivě vydaná alba „Lies“ a „Orthodox“ a během posledního turné s MALEVOLENT CREATION a MASTER, které trvalo 6 týdnů, jsme byli na některých místech už uváděni jako headliner. Vzpomínám si třeba na koncert v německém Essenu, na kterém se byli podívat i KREATOR, a který jsme víceméně ovládli, třeba i prodejem merchandise. Ale to je minulost, hezky se na to vzpomíná, ale na současnosti to nemá příliš velký vliv. Je jiná doba, jiná scéna, jiné obchodní vztahy, jiná prezentace hudby. Nechci stále žít jen z minulosti.
Na koncertoch KRABATHOR ma najviac ohromil zvuk tvojej basy, nikdy predtým som niečo také nepočul - basa a gitara boli nazvučené na skoro rovnakej úrovni. Veľmi sa mi páčilo aj striedanie vokálov, ktoré ste si pekne s Chrisom delili, čo robilo živé vystúpenia veľmi zaujímavými. Ako ste vlastne dospeli k práve k takémuto zvuku a k rozdeleniu vokálov?
Asi to byla moje ambice se s basou rovnocenně prosadit, protože do té doby to byl hodně potlačovaný nástroj a zkreslená basa mi imponovala vždy, dodnes. S těmi vokály... V našich demo časech jsem hodně skládal i zpíval, první album pak hodně ovládnul Christopher, protože byl v té chvíli inspiračně i aktivitou na vyšší úrovni než já. Byl jako sopka. S druhou deskou „Cool Mortification“ jsem se začal znovu okrajově prosazovat a na „LIes“ jsem se plnohodnotně vrátil k tomu, jak jsme to měli dřív, víceméně půl na půl.
Reunion KRABATHOR bol veľkou udalosťou na českej ale aj slovenskej scéne. Množstvo fanúšikov vrátane mňa by sa určite potešilo ak by sa niečo podobné zopakovalo, prípade by došlo aj k nejakej novej tvorbe. Po reunione si sa v roku 2017 vyjadril, že niečo možno ešte bude. Ako to vyzerá teraz? Je to stále reálne?
Myslím že ne a taky si myslím, že bychom mohli toto téma už opustit, nakolik tento rozhovor vzniká kvůli HYPNOS.
Všetko podstatné ohľadom histórie KRABATHOR a HYPNOS si zhrnul vo veľmi zaujímavej biografii „Revoltikon“. Je ešte kniha k dispozícii, prípadne chystá sa nejaký nový náklad? Viem, že si pred časom zahájil práce na audio verzii knihy. Ako to nakoniec dopadlo? Ak mám správne informácie, mal si v pláne napísať 2. časť biografie. Podaril sa ti v tomto pláne nejaký posun.
Audio knížka je stále rozpracovaná, mám hotových jen asi 20% nahrávek a to jen hosty. Já osobně jsem zatím ještě nezačal. Určitě to chci někdy dodělat, ale bohužel na to nemám momentálně moc času ani potřebný klid a koncentraci. Pokračování knížky chci nazvat „Heretikon“, ale mám teprve asi 10 stran. Tady mi to tolik nevadí, alespoň se v mezičase nasbírá víc materiálu, který se potom bude moct popsat.
Hudobný business, a v rámci neho aj ten metalový, sa za posledných 20 rokov výrazne zmenil. Fanúšikovia konzumujú tvorbu v čoraz väčšej miere cez streamovacie služby, hoci nosiče ako LP platne (a v poslednom čase aj audiokazety) úplne nevymizli, dokonca zažívajú aj určitú renesanciu. Streaming má svoje výhody aj nevýhody. Ja osobne cítim skôr benefity, nakoľko sa k hudbe viem dostať oveľa jednoduchšie, čo mi vyhovuje, pretože voľného času je popri rodine a povinnostiach oveľa menej ako kedysi, keď som mal viac času na „fajnšmekerské“ počúvanie orginál CD spolu so štúdiom bookletu a textov. Vzhľadom na znížené predaje sú interpreti nútení vyvíjať vyššiu koncertnú aktivitu, čo má za následok, že sa fanúšikovia k svojim obľúbeným kapelám vedia dostať pomerne často a nemusia prekonávať veľké vzdialenosti. To je môj pohľad fanúšika. Ako to vidíš ty ako hudobný autor a interpret?
Já mám pořád nejradši fyzické nosiče, CD a LP. Potřebuju alba posuzovat komplexně, i s grafikou, texty, vědět, kde a s kým se nahrávalo, potřebuju vidět fotky, vcítit se do atmosféry. Ale je pravdou, že si je pořizuju už řádově méně než kdysi, opravdu jen to nejlepší z nejlepšího, co mě významně osloví. Jinak hodně poslouchám hudbu z YouTube, případně stahuju. Je fakt, že pro přehled je to k nezaplacení, jen se v té záplavě hudby člověk trochu ztrácí a někdy může být tím zahlcením i trochu otrávený. Já naštěstí poslouchám mnoho žánrů, takže se neomezuju jen na extrémní metal.
Žijeme vcelku búrlivé časy, jednu krízu strieda ďalšia. Spoločnosť reaguje na problematické podnety čoraz viac rozpoltené. Zaujímavým javom je, že reakcie na pandémiu a aj ruskú agresiu na Ukrajine mali z určitého hľadiska podobný priebeh. Počiatočnú vlnu solidarity a vzájomnej podpory postupne vystriedalo u určitej časti spoločnosti čoraz hlučnejšie odmietanie a príklon k rôznym alternatívnym scenárom, inklinujúcim často ku konšpiráciám. V čom je podľa teba hlavná príčina toho, že ľudia sú naklonení uveriť konšpiračným teóriám veľakrát bez toho, aby sa aspoň pokúsili svoje informačné zdroje overiť?
Takoví lidé asi existovali vždycky, ale internet a sociální sítě jim teď dávají mnohem větší prostor se sdružovat a prorůstat do většinové společnosti, požadovat svoje názory za nejen akceptovatelné, ale taky ty jediné správné. Anonymita internetu, případně alespoň „distanční komunikace“, jim umožňuje být agresívní a vulgární, takže ví, že nedostanou pár facek, které by si zasloužili. Dělá to dojem, že se jedná o značnou a legitimní sílu, ale není tomu tak. Je to společenský extrém. Pokud má člověk zdravé jádro a zdravý vlastní úsudek, neměl by k takovým nesmyslům sklouznout. Jsou lidé chytří i lidé hloupí i ti mezi nimi, a to myslím bez urážky, řekl to kdysi i Hašek ústy Švejka. Osobně si myslím, že to je správně, protože fungující a zdravá společnost je potřebuje všechny. Člověk z pomocné školy nevymyslí raketový motor a raketový inženýr nepůjde kopat výkopy nebo k popelářům. Přitom všechny tyto lidi bez výjimky potřebujeme, společnost je mozaika, v níž každý kamínek má svůj význam. Ale chtěl jsem tím říct, že tyto okrajové názory prezentuje spíše ta jednodušší část společnosti, případně ta, která je nespokojená s vlastním životem a hledá viníka své neutěšené situace. Nechá se snadněji strhnout a pokud se zabetonuje v nějakém, byť sebehloupějším názoru, leckdy není šance takového člověka přesvědčit o tom, že by věci mohly být jinak. Navíc tito lidé mají většinou pocit, že se o ně musí někdo starat a že jim stát něco dluží. Kennedy kdysi řekl: „Neptej se, co může udělat tvá zem pro tebe. Ptej se, co můžeš ty udělat pro svou zem“. Ale je pravdou, že mezi těmito lidmi najdeme i akademiky, u nás třeba Ivana Davida, Martina Kollera nebo Jindřicha Rajchla, u vás je to třeba Robert Fico. Je to pro mě trpké zjištění, protože já jsem si vysokoškolsky vzdělaných lidí vždycky hrozně vážil, považoval jsem je za elitu národa a zjišťuji, že vysoká inteligence v jistém směru nemusí automaticky znamenat, že ten člověk není v něčem velmi hloupý. Pro mě je největší zklamání v tom, že se lidstvo nikdy z ničeho nepoučí a pořád opakuje stejné vzorce, včetně těch nejtragičtějších, a že má někdo potřebu stále vyvolávat konflikty a spory. Ale i to patří k demokracii, jejíchž výhod si i tito lidé užívají. Důležité je, aby ten zdravý rozum zůstal většině.
Tvoj postoj k náboženstvu je dlhodobo jasný, prezentuješ ho otvorene aj vo svojich textoch. Skladba “Culte de la Raison” je jednou z tvojich výpovedí o zhubnom vplyve náboženstva na spoločnosť. Myslíš si, že sa v tejto oblasti spoločnosť nejakým smerom posúva a náboženstvo stráca svoj vplyv? U nás na Slovensku pozorujeme v aktuálnom období naopak opačné tendencie a ultra konzervatívne skupiny s náboženským pozadím sa snažia presadiť svoje videnie sveta aj do legislatívnych noriem, ktoré sú často smerované k obmedzeniu práv určitých skupín obyvateľstva. Táto snaha je zo strany autorov zaštítená potrebou ochrany pred nimi zadefinovaným “zlom”. Podobné tendencie sa dajú zaregistrovať aj v okolitých krajinách. Ako vnímaš situáciu v Česku? Prečo sú podľa teba tieto tendencie k reštrikciám stále prítomné napriek tomu, že príklady s podobnými postojmi lídrov z histórie ukazujú, že z nich nikdy nevzišlo nič dobré práve naopak?
Asi narážíš na paní Záborskou a jí podobné lidi ve slovenské politice. Nemám o vaší aktuální politice až takový přehled, ale vím, že historicky jste byli vždy mnohem religióznějším státem než třeba ČR, která naopak patří ke špičce ateistických států světa, což mě těší. Podle mě proběhla největší renesance náboženství u nás po revoluci v roce 1989, protože komunistická strana náboženství potlačovala a prosazovala tzv. vědecký ateismus, což je snad jediné, co bych této straně viděl mírně pozitivně, ale zase si udělali náboženství ze své ideologie a z čelních představitelů své bohy, takže byli de facto stejní. Po revoluci se ze zakazovaného stala silná společenská síla, přijel papež, lidé davově padali na kolena. Z mého pohledu mi to ale přijde, že každou další generací vliv náboženství ve střední Evropě slábne, mladé generace se k víře už tolik neuchylují a rodiče je dnes už tolik nenutí tak, jak tomu bylo dřív. Je jasné, že pořád tady budou silně religiózní státy jako Polsko, Itálie nebo Slovensko, ale nemyslím si, že by v nich náboženský vliv sílil, a pokud ano, vyvolá to společenské tlaky. Pro odluku církve od státu, proti zákazu interrupcí apod. A to vůbec nemluvíme o islámu, to by bylo na dlouho….
Aktuálne sa do popredia čoraz viac derie téma umelej inteligencie a jej nastupujúcej úlohy v našich životoch. Ja som sa len tak pre zaujímavosť spýtal Chatu GPT na to, čo mi vie povedať o kapele HYPNOS. Odpoveď bola v podstate výstižná, až na jeden údaj, ktorý AI prezentovala ako fakt a to, že kapela bola založená v Prahe. Viac “zaujímavostí” som sa dozvedel pri otázke na tvoju osobu. Tu je odpoveď AI na otázku, čo mi vie povedať o lídrovi kapely Hypnos Brunovi:
“Bruno, vlastným menom Martin Brunnkvist, je zakladateľom a lídrom českej metalovej skupiny HYPNOS. Narodil sa v roku 1975 vo Švédsku a neskôr emigroval do Českej republiky. Svoje hudobné schopnosti rozvíjal na švédskej hudebnej škole, kde sa naučil hrať na gitaru, basgitaru a bicie nástroje. V roku 1999 založil spolu s gitaristom Petrom “Blackie” Bednaříkom skupinu HYPNOS.
Od tej doby má Bruno na svojom konte mnoho úspěšných albumov a vystúpení, behom ktorých preukázal svoje skúsenosti ako skvelý gitarista, spevák a skladateľ. Jeho charakteristický štýl hudobnej tvorby spája prvky ťažkého thrashového zvuku s melódiami plnými emócií. Napriek tvrdému zvuku sa v jeho textoch často objavujú sociálne a filozofické témy, čo je dôkazom jeho širokého záberu záujmov . Bruno je uznávanou osobnosťou metalového žánru v Českej republike aj v zahraničí. Vďaka svojim charakteristickým skladbám, účinkovaniu na koncertoch a práci na albumoch sa stal jedným z najuznávanejších metalových hudobníkov v zemi.”
S druhým a tretím odstavcom sa nedá nesúhlasiť, v prvom sú ale jasné faktické nezmysly. Pobavilo ma najmä tvoje narodenie vo Švédsku a emigrácia do Česka. Aký je tvoj názor na umelú inteligenciu? Myslíš si, že nahradí časom ľudskú prácu v takej miere, že to môže ohroziť sociálne postavenie významnejšej časti populácie?
Pobavil jsi mě. Nevím, AI neřeším a prozatím se mě nijak nedotkla. Náš kytarista Vlasa se tím už ale okrajově zabývá, zejména po stránce jeho zájmu o elektroniku, schémata, obvody. Asi to bude jako s ohněm, dobrý sluha a zlý pán, bude záležet na lidech, jak moc tomu podlehnou a jak to budou využívat….
Na albume “Whitecrow” sú aj skladby “Get Inspired by the Light/Discipline of Self-Treatment” alebo “Gift of Hope”, ktoré v sebe nesú posolstvo svetla na konci tunela a aj možnej cesty k tomuto svetlu. Podľa tvojich myšlienok z textov to vidíš tak, že každý by mal byť sám sebe liečiteľom, každý by mal začať v prvom rade sám od seba a snažiť sa byť čo najlepším človekom. Myslíš si, že práve takýto postoj každého jednotlivca by mohol byť cestou z tejto "zapeklitej" situácie, v ktorej sa v súčasnosti naša spoločnosť, medzinárodné spoločenstvo ale aj planéta s hroziacou klimatickou krízou nachádza?
Máš plusové body za to, že skutečně čteš naše texty a přemýšlíš nad nimi, díky. Já osobně bych neřekl, že jsme v až tak zapeklité situaci, krize a konflikty tu byly vždy a budou, lidstvo je podle mě v této chvíli na své nejvyšší úrovni a kdybych to směřoval opět ke střední Evropě, řeknu, že jsme se nikdy v historii neměli tak dobře jako teď, máme doposud nejvyšší životní úroveň a máme to štěstí, že patříme mezi řekněme prvních 30 zemí, které jsou nejlepší pro život. Navíc žádné sopky, hurikány, zemětřesení… Pocit spokojenosti a štěstí nezáleží jen na okolnostech našeho života, ale i o tom, jak svůj život uchopíme. Jestli budeš mít radost z toho, že se ráno probudíš a že venku svítí slunko nebo jestli budeš nasraný, že musíš zase vstávat a slunko ti praží do očí. Jak s pozitivitou, tak s negací ovlivňuješ sám sebe, svou duševní a zdravotní pohodu, ovlivňuješ i svoje okolí, své blízké, kamarády, určitý vzorek společnosti. Když se takhle „zpozitivní“ víc takových vzorků najednou, je šance, že se časem může zlepšit i nálada ve společnosti. Samozřejmě to záleží i na mezinárodní a geopolitické situaci, na tom, jak umí nebo neumí naše vlády komunikovat s lidmi, ano, ale když začneme každý sám u sebe, nic tím nepokazíme. Naopak.
Autorom hudby aj textov HYPNOS si prevažne ty. Skús nám priblížiť, akým spôsobom zvyčajne vzniká nová pieseň pre HYPNOS. Tvoríš najprv hudbu a potom text? Čo ťa inšpiruje pri písaní textov?
Témat máme okolo sebe každý nespočet, já většinou zpracovávám reálná témata, která se dotýkají mě a mého okolí. Tedy často sociálně kritická. Nezabývám se abstrakcí, příšerami, potoky krve a vyhřezlými střevy. Jako první chci mít většinou téma a název skladby. Pak přemýšlím, jak by měla skladba vypadat, tempově, náladou, agresivitou, a pustím se do skládání. Jako poslední dělám text na hotovou skladu, rovnou v angličtině.
Posledné dva albumy HYPNOS spolu tematicky súvisia, starší “The Whitecrow” je hudobne aj textovo ladený mierne optimistickejšie ako novší “The Blackcrow”, v ktorom prevláda deathmetalová divokosť a temnota. Akým smerom sa uberá nová tvorba? Zverejnený singel znie veľmi zaujímavo, 28.4. vyšlo EP „Deathbirth“. Prečo ste sa rozhodli pre vydanie EP? Bude v blízkom čase nasledovať plnohodnotný album?
„The Whitecrow“ je album zaměřené na pozitivní aspekty v lidském životě a víru, že mnoho věcí lze zlepšit vlastním přístupem. U „The Blackcrow“ se možnosti pozitivního působení na lidi vyčerpaly v momentě, kdy narazíš na zeď, která tě nepustí dál. Třeba zjednodušeně: Tvůj soused nerespektuje noční klid a pořádá hlasité noční párty. Bílá Vrána mu několikrát domlouvá, pak na něj pošle starostu, aby mu taky domluvil, ale k nápravě to nevede. Takže nakonec přijde Černá Vrána, dá sousedovi pár přes hubu a je klid. Obě Vrány jsou jedna postava, de facto alter ego, jeden soused. Měl jsem velikou potřebu udělat pořádně agresívní a tvrdou desku a dnes mám pocit, že se nám to úplně nepovedlo, že je místy pořád moc hodná. Další řadové album bych rád udělal extrémnější, ale budu to chvíli trvat, bojujeme s časem, protože jsme se letos hodně zaměřili na post covidové intenzivní koncertování. Minialbum „Deathbirth“ bych za reprezentativní vzorek úplně nepovažoval. Za prvé je to kompilát 2 nových věcí a 3 coverů a za druhé má sloužit jako předěl mezi 2 etapami kapely, kdy jsme měnili bubeníka, a chtěli jsme Satarotha plnohodnotně začlenit a otestovat ve studiu.
Death metal je hudobný štýl, ktorý sa zrodil pred skoro 40 rokmi. V čom je podľa teba jeho esencia, ktorá zaujala fanúšikov extrémnej hudby natoľko, že tento žáner pretrval, rozrástol sa a stále má množstvo lojálnych priaznivcov, ktorí navštevujú koncerty a podporujú svoje obľúbené skupiny?
To je na řetězec superlativů. Death metal může být nesmírně muzikální, nesmírně variabilní, nesmírně atmosférický, nesmírně energický, nesmírně instrumentálně a kompozičně náročný, nesmírně spontánní. Hudba spojuje lidi, nerozděluje. Hudba je pozitivní společenská síla, která nemá hranic – národnostních, náboženských, jazykových. Death metal a hudba obecně, je jeden z nejpozitivnějších společenských fenoménů bez vedlejších negativních účinků. Živá voda.
S bubeníkom Pegasom ste už od čias KRABATHORu dvojica, ktorá s určitými prestávkami dlhoročne bok po boku brázdi koncertné pódiá. Nedávno sa vaše cesty opäť rozišli. Podľa tvojho statusu na sociálnych sieťach je jasné, že to bol rozchod priateľský a že na vašom osobnom vzťahu sa nič nemení. Čo pre teba znamenal Pegas v tvojom hudobnom živote?
Bohužel, dnes už méně než kdysi. Když jsme se poznali v roce 1992 a když s námi začal hrát v roce 1994, byl velmi zapálený a žil zejména death metalem. Hodně nás ovlivnil svou hrou, svou mladostí a nadšením, obohatil mnohými nahrávkami a postoji. Rozuměli jsme si hudebně i osobně a to do značné míry samozřejmě platí dodnes. Jen postupem času jeho zápal slábnul a myslím, že se posledních několik let v HYPNOS trápil. Už v hraní neviděl takový smysl jako dřív a bylo cítit, že má jiné priority, ale zároveň nechtěl opustit dobrou partu, proto ty opakované odchody a návraty. Víceméně přestal poslouchat death metal a táhlo ho to víc domů jak na koncert a v našem případě je koncertování spojené taky s rozsáhlým cestováním, kdy strávíš stovky hodin v dodávce. Byl unavený a vyhořelý. Já to chápu, každý jsme svobodný člověk a máme právo si rozhodovat, kam se náš život bude ubírat a Pegas se rozhodl dál žít svobodnějším životem, bez toho, že by byl omezený zkouškami a rozpisem koncertů. Jsme stále v kontaktu, jen se teď méně vídáme a tím pádem toho o sobě míň víme, jak se kdo má a co zrovna řeší. Ale před pár týdny se byl podívat na jednom z našich slovenských koncertů, takže jsme pokecali. Mrzí mě to, byli jsme parťáci skoro 30 let, seděl mi i jeho styl hry a chtěl jsem, abychom HYPNOS symbolizovali my 2, jako zakládající členové. Ale změnily se okolnosti a změnili jsme se my i jako lidé. Pegas z 90 let je jiný než Pegas současný. To je potřeba respektovat. Já hlavně doufám, že po svém odchodu najde to, o co stál a co mu chybělo. Upřímně mu přeju, aby byl spokojený, vážně.
Aktuálne ste s HYPNOS uprostred Live Tour 2023, na ktorom vás podporuje okrem iných aj slovenská skupiny DOOMAS. Ako turné zatiaľ prebieha?
Hodnotil bych ho lehce nadprůměrně. Nevyhnuly se nám určité problémy jako třeba 2 přesunuté koncerty v Rakousku na podzim anebo zrušená účast HYPNOS v Trenčíně a Bratislavě, protože jsem doma ležel s Covidem. Návštěvnost slušná, kde až na jednu výjimku se většinou pohybovala mezi 80-90 lidmi, dvakrát dokonce přes 100. Samozřejmě bychom si přáli víc, ale je to asi reálný současný obraz našeho potenciálu a reflektování toho, co nabízíme. Na tom budeme muset ještě zapracovat. Pro mě velmi příjemným překvapením byli samotní DOOMAS. Původně jsem na turné oslovil v roce 2019 kapely PURNAMA a NAHUM, ale ti odmítli z důvodu vysokého vytížení. Pak jsem oslovil DOOMAS a MADE BY ZERO, ale poté, co se turné kvůli covidu 2x posunovalo, druzí jmenovaní taky svoji účast odvolali. Rozhodli jsme se pokračovat pouze s DOOMAS a jsem za to šťastný. Sblížili jsme se a já jsem se utvrdil v tom, že jsou opravdu jednou z nejlepších současných metalových kapel na Slovensku, pro mě úplně nejlepší. Skvělá hudba i show a jejich nové album mě absolutně znásilnilo, protože minimálně letos osobně nečekám nic lepšího ani v celosvětovém měřítku. DOOMAS jsou navíc velmi pracovití, aktivně koncertují po celé Evropě a mají skvělého frontmana, který pro kapelu odvádí obrovský a zásadní kus práce, navíc je i šéfem Gothoom festivalu, který je slovenskou festivalovou jedničkou v metalu. A v neposlední řadě bych zmínil i slovenskou kapelu PATRIARCHA, která se k nám přidala na několika koncertech. Velmi skromní a pracovití kluci, přeju jim taky hodně úspěchů.
Z tvojej biografie som sa dozvedel, že za mladi si bol vášnivým fanúšikom jazdy na terénnych motocykloch pričom si aj aktívne jazdil. Pretrvala táto tvoja vášeň až do súčasnosti? Jazdíš ešte na motorke, prípadne sleduješ motošport pasívne ako divák?
Tak to jsi trefil. Před pár sny jsem si konečně koupil vysněnou motorku, na kterou jsem si šetřil posledních 6 let, SUZUKI RMZ450, zánovní loňský model. Chtěl jsem si ji nadělit k padesátinám, ale nestihnul jsem to, měl jsem málo peněz, narodila se mi dcera, bylo málo času. Na motokros jsem v posledních 25 letech chodil výjimečně, ale asi 5 let zpátky se situace změnila, začal jsem chodit jako divák na náš regionální šampionát, který je mimochodem velmi profesionálně připravený a závodí tu třeba i bývalý mistr republiky, plus několik dalších bývalých účastníků domácího mistráku. Jezdí se v několika kategoriích, včetně holek nebo dětí. A hlavní kategorie Open je už docela střelba, pár naprosto skvělých a rychlých závodníků. Letos se chci s motorkou trochu sžít a příští rok bych třeba zkusil závodit za amatéry, uvidím, jak mi to půjde a jestli se moc nerozbiju. Manželka mi ten nákup komentovala slovy, že bych se mohl konečně nechat pojistit.
Viem o tebe, že si otcom dcérky Terezky. Ako sa zmenil tvoj muzikantský život po tom, čo sa ti narodila dcérka? Má Terezka muzikantské sklony? Venuje sa inšpirovaná otcom hre na nejaký hudobný nástroj?
Muzikantský život se mi nezměnil vůbec, osobní strašně moc. Jsem do dcery až nekriticky zblázněný a pokud je to možné, snažím se hodně svých osobních aktivit absolvovat s ní a zapojovat ji. Takže se mnou jezdí vracet dodávku do půjčovny, když se vrátíme z koncertu, byla se mnou na motokrosových závodech nebo jen tak jezdíme vlakem a couráme se. Je velmi bystrá a veselá, což nám dělá velkou radost a ten domov teď opravdu žije. Terezka na nic nehraje, ale hudbu miluje a denně vyžaduje, abychom jí pouštěli určité písničky. Nedávno to byl soundtrack z Ledového království a teď je to zejména soundrack z Hříšného tance, poslední měsíc nám třeba hraje doma nebo v autě „She is like the wind“ od Patrika Swayzeeho a „Take my breath away“ od Berlin i několikrát za den. Jsem za svou rodinu velmi vděčný, protože jsme se současnou ženou a jejím synem začali společně žít až v mých 47 letech, kdy už jsem se pomalu smiřoval s tím, že možná už zůstanu sám. Osud ke mně byl ale milosrdný, teď jsme fungující 4-členná rodina a já si toho užívám.
Veľmi sa tešíme, že ťa s HYPNOS budeme mať možnosť privítať 3.6. v Banskej Bystrici. Na záver rozhovoru ťa prosím o pozvánku pre fanúšikov na Angelus Fest 2023.
Co napsat.... Že se na koncert taky těšíme a že doufáme, že do amfiteátru přivede dost těch, které budeme zajímat my a další vystupující kapely. Že všichni společně strávíme skvělé odpoledne a večer, a navíc ještě společně podpoříme společnou charitativní věc. Díky všem pořadatelům za jejich iniciativu, kdy místo sedění u televize nebo v hospodě organizují takovou akci a tobě za to, že si dal čas s přípravou a zveřejněním tohoto rozhovoru. Díky za podporu.
Rozhovor pripravil: Peter Javorský
Foto: Filip Radosta
